- 5.10.2026
Adam Audy vybojoval stříbro na mistrovství světa v MuayThai
Deset kilogramů dolů, tréninky až osmkrát týdně, fyzioterapie, masáže a především obrovská dávka disciplíny. Rtm. Adam Audy, trenér SK Pretorian Pardubice, se v září představil na mistrovství světa v MuayThai v kosovském Decanu. V kategorii Elite senior do 91 kilogramů vybojoval stříbrnou medaili. Za úspěchem však stojí měsíce náročné přípravy, odříkání a také výrazná podpora jeho manželky, klubu i kolegů.
Mistrovství světa pod záštitou IFMA se v Kosovu konalo od 1. do 11. září 2026. Adam Audy nastoupil v kategorii Elite senior do 91 kilogramů a postupně se probojoval až do finále.
Nebyla to přitom jednoduchá cesta.
Na vrcholnou formu se připravoval dlouhodobě. Trénoval pět až osmkrát týdně, běhal, absolvoval tréninky thajského boxu i silovou přípravu. Za tréninky často dojížděl a zároveň se musel starat o své svěřence, protože v SK Pretorian Pardubice působí také jako trenér. „Nelze se na top formě držet dlouho. Vždy přijde buď zranění, nemoc nebo dokonce vyhoření,“ popisuje.
Tentokrát byla součástí přípravy také výrazná změna jídelníčku. Do váhového limitu potřeboval shodit téměř deset kilogramů.
Boj nezačínal až v ringu
Příprava na mistrovství světa proto probíhala nejen v tělocvičně, ale také doma v kuchyni. Audyho manželka mu pomáhala nastavit jídelníček, hlídala makroživiny a zapisovala jednotlivá jídla do aplikace. „Příprava na MS v Kosovu probíhala nejen v tělocvičnách, ale i v kuchyni,“ říká. Tělo dostávalo během přípravy pořádně zabrat. Kvůli přetížení a zraněním absolvoval fyzioterapie a masáže jednou až třikrát týdně. Právě podpora okolí pro něj byla zásadní. Manželka, klub i kolegové v práci mu pomáhali zvládnout měsíce, během kterých musel skloubit práci, trenérské povinnosti a vlastní vrcholový sport.
První zápas? Hned pořádná prověrka
Nejtěžší zápas turnaje přišel podle Audyho hned na začátku. V eliminačním duelu narazil na soupeře z Bulharska. „Byl to tvrdý boxer, pocítil jsem to“ vzpomíná. Zápas zaujal dokonce samotnou organizaci IFMA, která o něm následně zveřejnila článek.
Adam ale pokračoval dál. Každý další zápas znamenal další zátěž pro tělo, které už nebylo stoprocentní. Do finále tak nastupoval s několika zraněními, únavou z předchozích dvou utkání a navíc s nachlazením. Přesto chtěl jediné. „Šel jsem do toho s odhodláním, že chci zlatou medaili urvat pro Česko.“
Strach? K ringu patří
Nervozita podle Adama k zápasení jednoduše patří. Stejně jako bolest, emoce nebo strach. „Na to vše musíte být připraven. K tomu je potřeba odvaha, kterou málokdo najde, a proto ne každý vstoupí do ringu,“ říká.
Na velkých soutěžích mu pomáhá především zkušenost. Před zápasem si připomíná, že už má něco za sebou a že i soupeř je pouze člověk. Ani před finále se nervozitě nevyhnul. Tentokrát však šlo také o to, co všechno už měl za sebou. „Před každým zápasem jsem si říkal – kam až jsem se to dostal? Cítil jsem zodpovědnost.“ Finále nakonec nedopadlo podle jeho představ a domů si vezl stříbro.
Stříbro? Pro něj spíš další motivace
Bezprostředně po zápase ale nepřišla velká euforie. Sám přiznává, že bývá po zápasech velmi sebekritický. Jeho manželka mu proto připomněla něco, co v zápalu boje možná sám nedokázal naplno vnímat: „Ty bláho, ty jsi to dokázal! Proč z toho nemáš radost? Nesmíš na sebe být tak přísný.“
Druhé místo na světě pro něj znamená potvrzení, že má mezi světovou konkurencí své místo. Ještě důležitější je pro něj ale samotná cesta. „Mám obrovskou radost z celého procesu, hlavně z mé přípravy.“ Zároveň tím pro něj příběh nekončí. Naopak.
„Mám duši bojovníka, a proto je to pro mě motivace do další přípravy, ukázat, že můžu být i nejlepší.“ Velké oslavy se po návratu nekonaly. Turnaj i cesta domů byly náročné a vzhledem ke zraněním a zdravotnímu stavu nebyl prostor na dlouhé slavení. Gratulací ale přišlo nespočet. Adam si především uvědomuje, že stříbrná medaile není jen jeho zásluha. Za výsledkem vidí také svou manželku, klub, kolegy a všechny, kteří ho podporovali na dálku.
A co bude dál? „S chutí roste hlad. Ambice mám. Vypadá to, že přede mnou jsou další světové a evropské výzvy.“ Stříbro z Kosova tak pro Adama Audyho není tečkou. Je dalším kolem.
